Z kroniky skautek: Expedice Konoha do minulosti (25.10.2008)

Sraz byl v sobotu 8:30 na nádraží Bojkovice město. Ve vlaku jsme hráli různé hry. Vystupovali jsme na zastávce Lidečko – Nová ves. Ze zastávky jsme šli k obchodu a z tama jsme šli hledat zelenou budku. Zrovna naproti byl takový baráček, kde jsem se šla zeptat, jestli taky v Lidečku je nějaká zelená budka, ale nikdo z nich nevěděl. Pak jsme šli dál. Já jsem řekla mojí družině, že si oběhnu skoro celé Linečko. Hledala jsem, hledala. Nic jsem nenašla, ale narazila jsem na jednu paní a ona mi řekla, že se mám jít zeptat starosty. Bohužel starosta taky nevěděl, pak za mnou přiběhla Žížala a řekla mi kde jsme tak dlouho a pak už jsme šli. Protože už jsme nevěděli kam jít, tak jsme šli na motorest za našimi vedoucími. Oni nás zavolali na skály a na ty skály jsme se šli podívat, byla to hrozná výška. Dali nám odpočinek na svačinu. Potom jsme slezli a dále si vykračovali do lesa, kde na nás čekala zpráva. V dáli jsme viděli studánku a tam jsme si měli nabrat vodu na vaření. Po celou dobu cesty nás provázeli významní skauti a skautky, kteří mají zásluhu na vzniku celého skautského hnutí. Asi po čtvrt hodině jsme našli zraněnou dívku z první světové války a jako skauti jsme ji ošetřili.  Zeptali jsme se, jestli s někým byla a co se jí stalo. Ona nám však řekla, že někde nahoře je její kamarádka. Utíkali jsme ošetřit i tu druhou. Vyzkoušeli jsme si, jak pomáhali skauti za první světové války u Červeného kříže. Také jsme se naučili nové šifry a zahráli si na zvědy, kteří to všechno museli umět. Po několika kilometrech jsme narazili na to správné místo tábořiště, kde bylo mnoho lidí. Na tábořišti jsme rozdělali oheň a uvařili jsme si polévku a druhé jídlo. Jako druhé jsme měli špekáčky s bramborama. Nestihli jsme ani popapat a hned nám řekli, že už musíme jít na vlak. Utíkali jsme, co nám nohy stačily. U vlakové zastávky nám zavolal Ježek, že ten vlak nestihnul, jenže jsme přišli na zastávku a oni tam seděli. Řekli jsme jim, že slušní lidé chodí po chodníku a ne po louce kde byli kravince a samozřejmě do něj některý z kluků stoupl. Sotva dojel vlak a jeli jsme domů. Prostě to bylo super.

Napsala Ája a Žížala